V loňském uplynulo výročí 35 let od zahájení systematického archeologického výzkumu města Chrudimi. Tehdy výkopy pro vodovod a kanalizaci protnuly městské opevnění, které se stalo předmětem archeologického bádání. Za toto plodné období jsme měli možnost prozkoumat na několika desítkách míst podobu, založení a stáří chrudimského hradebního pásma, které patří k nejstarším a nejzachovalejším v České republice. Zároveň v květnu uplyne 300 let od pádu věže zvané Hláska, stávající u Horní brány v Břetislavově ulici.
Na výstavbu hradeb vždy lidé vynakládali obrovské úsilí a nemalé finanční částky. Nutno poznamenat, že opevnění nebylo vždy jen čistě účelovou záležitostí, ale zároveň plnilo i řadu jiných funkcí, zejm. funkci estetickou a representativní. Zděná hradba dostatečně přesvědčivě demonstrovala bohatství a mocenské ambice stavebníka. Význam městských hradeb byl takový, že byly v minulosti považovány za určující znak města. Udělování povolení pro výstavbu opevnění bylo výhradním právem českého panovníka, často bylo město obehnáno hradbami ve značném časovém odstupu po svém vzniku. Přímo v písemných pramenech se setkáváme s obraty „města hrazená“ a „nehrazená“, kdy „hrazená“ stojí v městské hierarchii jednoznačně výše. Hradby zároveň vymezovaly obvod platnosti městského práva, které se vztahovalo vždy ke konkrétnímu místu. V prostoru uzavřeného do prstence hradeb platil tzv. městský mír, tedy mír garantovaný panovníkem a Bohem. Jeho porušení násilným činem bylo chápáno jako přestupek proti Bohu a panovníkovi, proto byly přestupky trestány zpravidla trestem smrti. Městské hradby tvořily již od starověku jakousi archetypální posvátnou bariéru uzavřenou vůči vnějšímu světu. Hradba symbolizovala celé městské společenství a vyjadřovala pospolitost měšťanů, kteří se také jejím prostřednictvím významově vyjadřovali. Narušení tohoto posvátného obvodu bylo trestáno těmi nejtěžšími tresty. Přelézání městské zdi náleželo k hrdelním zločinům a provinilci končívali svůj život v rukou městského kata.
Výstava shrnuje základní poznatky o chrudimském městském opevnění, o jeho pravěkých a raně středověkých předchůdcích. První doložené opevnění na chrudimské ostrožně spadá již do pozdně halštatského období. Hradiště bylo znovu obnoveno slovanskými osadníky až v 9. století, a znovu vylepšováno a zesilováno v následujících obdobích 11. a 12. století. Ve druhé polovině 13. století bylo pak Přemyslem Otakarem II. založeno středověké město, které bylo ještě v rámci 13. století obehnáno kamennou hradbou. Ta nebyla zesílena klasickými věžemi, ale věžicemi – zděným monolitem bez interiéru. Jedinou analogií na našem území shledáváme na Pražském hradě. Návštěvník si může na základě archeologických výzkumů a historických pohledů na město udělat představu o vzhledu zaniklých věží a bran, poodhalí záhadu bašty Prachárny a dozví se o možném úkrytu pokladu dominikánského řádu.
Celý jeden oddíl výstavy je pak věnován kuriózním případům, které se ve spojitosti s chrudimskými hradbami v minulosti udály. Vystaveny budou doposud veřejnosti neznámé artefakty získané při výzkumu chrudimských hradeb, zmiňme např. keramické nádoby, středověké a renesanční sklo a kachle, dýmky, umělecké předměty řezané z kosti, drobné kovové předměty, pravěký kamenný nůž aj. Veřejnosti také budou poprvé představeny zlomky architektonických článků získaných z věží Dolní brány stávající v Široké ulici.