Podnětem k výstavbě nejstarších dochovaných památek ve Strážnici byla i morová epidemie v roce 1680. K tomuto roku se vážou stavební počátky kaple sv. Rocha. Zajímavou zprávu nám o tom zanechal strážnický občan Jan Martin Píža (1888):
"Z úsudku Božího dopustil Bůh na obyvatele města Strážnice roku 1680 strašný mor, kterážto nemoc moru v lidu se tak rozšířila, že ani deset lidí ze sta nepozůstalo a protož z ohledu, strachu a úzkosti a pohnutí dobrého srdce s důvěrnosti k Pánu Bohu volali naši předkové z oken jeden na druhého a usjednotili se uzavříti slib řkouce jeden druhému, aby se vydali na cestu do Niklspurku (Mikulov – pozn. aut.) k navštívení obrazu té nebeské královny Panny Marie v Loretě, aby skrze její orodování pomoc od Pána Boha vyprosena byla. Druzí zas dobré měli, aby se vystavěla kaple ku cti a chvále P. Marie, sv. Rocha a sv. Rosálie na věčnou památku té úzkosti morové, v které oni předkové postaveni byli. I stalo se, že potom uzavřeném slibu mor hned stichl a také v krátkém čase načisto přestal. Což vidouce pozůstalí obyvatelé, že jich Bůh vyslyšel a že podle jejich zaslíbení milost od Boha obdrželi, pevně stáli v jejich vyřčení, od Niklspurka do Lorety putovali a tam předtím obrazem P. Marie slza sobě utřeli i v čas se navrátivše jeden druhého k vyplnění tohoto slibu donucovali. Poněvadž velmi málo občanů a obyvatelů pozůstalo, sle jejich možnosti malou kapličku postavili a obraz do í k uctění P.a Marie, sv. Rocha a sv. Rosálie na věčnou památku pověsili. Když ale městečko načeše obyvateli naplněno bylo, útrpnost měli nad tou malou postavou té kapličky, že ten zázrak, který se s našimi předky stal, také větší vážnosti od křesťanstva zasloužil, proto se na tom sjednotili a dorozuměli, aby tu kapličku rozebrali a na tom místě na krchově nákladněji na ten intent kaplu s jedním velkým oltářem a varhany, jedním zvonkem, pod tím jménem sv. Rocha vystavili, což se také stalo roku 1752… pro nedorozuměnost zednického a tesařského mistra kaple v krátkém čase v nivec přišla.. Vidouc ale m obyvatelé t.č. takový ruin nám k naší potupě státi, umínili jsme sobě, co na té kapli dobrého jest rozebrati a k té věži, která pevno stojí (pevnějšího než farního chrámu), na menší způsob na ten intent kapli vystavěti, kterú kaplu dle vyhotoveného plánu každý spatřiti může.
Nová stavba z roku 1752 mšla vzhled kostela, řibyla k ní vysoká věž, sakristie. Kaple byla klenutá, krytá šindelem. Klenba se však brzy začala trhat. Roku 1768 činila městká rada faráři Hnátkovi výtky, že kaple byla vystavěna veliká, nad možnosti fondu. Nakonec z celé stavby zůstala jen ruina bez střechy a klenby. Pouze věž zůstala neporušená. Z nařízení Marie Terezie byla kaple, spíše její pozůstatek, zrušena oficiálně. Když v roce 1831 řádila v ěstě cholera, oživlo přání kapli. Sv. Rocha obnovit. Zdi byly rozebrány a za materiálu postava ke stávající věži měnší kaple, než byla předcházející. Posvěcena byla v roce 1848 a v nezměněné podobě zůstala zachována do současnosti.